OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řeknu to radši hned zkraje. Nečekejte žádný metal, dokonce ani hard rock. S přimhouřením jednoho oka možná keltský rock, někdy art rock, občas symfonično. Vlastně ani nevím, jestli má tahle nahrávka na našemu webu co pohledávat? Obecně se ale předpokládá, že většina metalových fanoušků má ráda i fantaskní příběhy a tím "Kolo času", rozsáhlá sága předního amerického spisovatele Roberta Jordana, bezesporu je. Osobně mi současná fantasy přijde mnohem zajímavější a čtivější než třeba zdlouhavé, rozvleklé a příliš popisné bajky tatíka Tolkiena. Při vší úctě k jednomu ze zakladatelů žánru, samozřejmě.
Rand al´Thor - Drak Znovuzrozený, tak se jmenuje hlavní hrdina knížek (mimochodem vychází i u nás v nakladatelství NÁVRAT a přes velké množství již vydaných dílů je konec stále v nedohlednu, takže nám pan autor nesmí ještě dobrých pár let zemřít, neb není nic horšího než kniha bez konce). Zpočátku ovšem pouze Rand, kluk z vesnice. Postupně sledujeme jeho životní proměnu, útrapy, okrývání starých pravd, zkrátka typické žánrové klišé. Jenže skvěle napsané, s celou řadou inovací. Proto má kniha takový úspěch po celém světě. Před několika lety na její motivy vznikla slušná počítačová hra, teď tedy soundtrack a pane Bože, ochraňuj nás od amerických filmařů a jejich nenechavých pracek. Další paskvil typu "Tomb Raider Movie" bych skutečně velmi nerad…
Zpátky k hudbě. Je hodně náladová. Hlavní postava projektu, všeuměl Robert Berry, se soustředil především na patřičnou atmosféru, které dociluje jakoby zpovzdálí vedenými údery kotlů, šlehů a ruchů smyčcových nástrojů. Pokud máte naposloucháno alespoň několik filmových doprovodů, tušíte zhruba o co kráčí. Tady navíc atmosféru prokresluje v míře vrchovaté akustická kytara s mandolínou, takže především z ní pramení pocit inspirace již zmiňovanou kelťárnou. Vrcholy alba jsou pak tři zpívané skladby. Hned úvodní dupárna "A Theme For The Wheel Of Time" (hlaholí sám principál?), jedenáctá "Ladies Of The Tower" zpívaná Lisou Bouchelle (já tu ženskou zbožňuju!) a závěrečná "The Aiel Approach (Dahl Of A Chant)", kteroužto hlaholí Andy Frazier.
Doporučení na závěr. Nakupte knihy, zalezte na své oblíbené místečko a ke čtení si zkuste pustit tenhle soundtrack. Třeba i vy podlehnete magii "Kola času" - tam kde jsou nitky osudu tkané do vlákna, kde Bezejmenný má tvář pokušitele a Drak Znovuzrozený se hlásí o své dědictví… je to ještě Kouzlo???
Sountrack ke knížce? Myslím, že to tu ještě nebylo, alespoň si nevzpomínám. Ale proč ne, pokud se toho ujme někdo podobně schopný jako Robert Berry, není třeba se strachovat o výsledek. Jen při poslechu třech zpívaných věcí, které jasně vedou nad zbytkem alba, se vkrádá myšlenka, jaké by bylo celé album v písničkovém duchu. Troufám si tvrdit, že vynikající...
8 / 10
Lief Sorbye
- mandollína
Andy Franzier
- zpěv, kytara
Lisa Bouchelle
- zpěv
Michal Muller
- housle
Robert Berry
- všechno ostatní
1. A Theme For The Wheel Of Time
2. Return To Emonds Field
3. Song For Moiraine
4. Traveling The Ways
5. Spears And Buckler
6. Dream Walker
7. The Knowledge Of The Wise Ones
8. The Winespring Reel
9. The Halls Of Tar Valon
10. Search For The Black Aiah
11. Ladies Of The Tower
12. The Same Of Houses
13. Voyage Of The Sea Folk
14. Heart Of The Wolf
15. Journey Through The Waste
16. Lan The Warder
17. March Of The Crollocs
18. Rand's Them (Fanfare For The Dragon Rebord)
19. The Aiel Approach
Vydáno: 2001
Vydavatel: Magna Carta
Stopáž: 53:22
Produkce: Robert Berry
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.